Nedaleko malebné silnice spojující Mirošovice a Velké Popovice kdysi stával zámek Chlum, skvost barokní architektury, jehož příběh byl napsán staletími, ale bohužel skončil nenávratně v zapomnění. Dnes z něj zůstaly jen vzpomínky a historické prameny, které odhalují podmanivou cestu této někdejší dominanty kraje.

První zmínka o Chlumu, tehdy ještě jako o malé vsi, se objevuje již v roce 1415, kdy patřila k hradu Zlenice. Po smrti Markvarta ze Zlenic, tehdejšího majitele, připadly všechny jeho statky králi jako odúmrť. V roce 1463 se Chlum stal součástí Komorního Hrádku, ale jeho osud byl spjat s častým střídáním majitelů. Od Tůmy v roce 1525 přes Viktora hraběte z Valdštejna až po Ondřeje Borovanského z Borovan, který v roce 1648 připojil k Chlumu i sousední Dolní Lomnici.

Zásadní proměnu přinesl rok 1762, kdy Chlum zakoupil Václav Stařimský, svobodný pán z Libštejna. Právě on povýšil Chlum na samostatný deskový statek a nechal zde vybudovat zámek. Barokní jednopatrová stavba s obdélníkovým půdorysem byla elegantně doplněna volně připojenými hospodářskými staveními. Zámek se stal srdcem panství a symbolem nové éry.

Roku 1788 získal Chlum Josef Schwarz. O tři roky později však zámek postihl ničivý požár. Schwarz však prokázal odhodlání a sílu – zámek nechal ihned opravit a obnovil jeho původní majestát. Po celém 19. století se panství dále rozvíjelo. Bylo rozšířeno o dvůr Vidovice a Horní Lomnici a prošlo několika úpravami, které mu daly jeho konečnou podobu. Součástí areálu byla také barokní socha svatého Jana Nepomuckého, která podtrhovala duchovní význam tohoto místa.

Avšak 20. století přineslo Chlumu více zkoušek než slávy. Po roce 1989, kdy v zámku sídlil národní podnik VELAZ zaměřený na chov laboratorních zvířat, stav budovy rychle chátral. Po převedení do soukromých rukou již nikdy nedošlo k jeho obnově. Zámek, kdysi hrdá dominanta kraje, zůstával opuštěný a jeho nádvoří zarůstalo trávou, po níž se volně procházela hospodářská zvířata.

Nakonec přišel osudný rok 2012, kdy byl zámek Chlum srovnán se zemí. Z jeho barokní krásy nezůstalo nic – jen vzpomínky a záznamy, které vypovídají o jeho někdejší slávě. Tento ztracený klenot české historie tak dnes připomíná pomíjivost času a neúprosnost lidského nezájmu. Jeho příběh je ale živým svědectvím o někdejší nádheře, která dříve zdobila zdejší kraj.

Další informace:
Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, Praha a okolí,
Nakladatelství Svoboda 1984
Hrady.cz, Pavel Vítek